Rok 1999 byl rokem, kdy se na naší domácí scéně poprvé objevil speciální telefonní tarif, určený pro komutované připojování k Internetu - tarif Internet 99. Nespadnul ovšem z nebe a nebyl ani důsledkem toho, že by SPT Telecom coby monopolní provozovatel veřejné telefonní sítě či stát jako garant jeho monopolu chtěli nějak podpořit rozvoj Internetu a využít obrovský potenciál, který je v něm skryt. Ještě v roce 1998, kdy se připravovaly nové telefonní tarify pro rok 1999, ani jeden z těchto dvou subjektů nebral Internet příliš vážně - nepovažoval Internet a jeho uživatele za něco, co by mělo větší význam pro jeho vlastní chod a fungování, a stejně tak nepovažoval za potřebné se zajímat o možné dopady svých rozhodnutí na Internet a jeho uživatele. Tak se stalo, že drastické zvýšení místního hovorného pro rok 1999 doslova vyhnalo lidi do ulic. Spontánně vzniklé protestní hnutí ukázalo, že pro nezanedbatelný počet lidí je Internet tak důležitý, že jsou kvůli němu ochotni jít demonstrovat. Výsledkem veřejného tlaku nakonec bylo zavedení speciálního telefonního tarifu Internet99, který přeci jen zmírnil dopady drastického zdražení telefonních poplatků na uživatele Internetu.

Ač byl tento tarif oprávněně kritizován za svou strukturu (hlavně za tzv. sestavovací poplatek), je pravdou že pomohl rozvoji určité části českého Internetu - té jeho části, kterou tvoří především "domácí fandové", ochotní počkat se svým přístupem na dobu, která vyhovuje Telecomu (tedy do pozdních nočních hodin a víkendů, kdy je telefonní síť minimálně vytížená). Ostatním komutovaným uživatelům, například malým a středním firmám, drobným podnikatelům, školám a dalším subjektům, které potřebují používat Internet ve své pracovní době a nikoli jen po večerech, tento speciální tarif pomohl jen velmi málo.

Postoj Telecomu se mění

Paradoxně však zavedení tarifu Internet 99 pomohlo i samotnému Telecomu. Dříve totiž jeho představitelé prohlašovali, že provoz generovaný komutovaným připojováním do Internetu představuje zanedbatelný objem celkového telefonního provozu, a zřejmě i proto nepovažovali za nutné jej nějak výrazněji podporovat či rozvíjet. Názor očividně změnili až po vynuceném zavedení speciálního tarifu Internet 99, který umožnil velmi přesně změřit, jak velkou část provozu (a tudíž i výnosů) generují uživatelé Internetu se svými "hovory do Internetu". K tomuto poznání se připojila i zkušenost s velmi negativní reakcí uživatelské veřejnosti koncem roku 1998. Právě tyto dva faktory zřejmě přispěly k poměrně výrazné změně postoje a chování SPT Telecom v roce 1999. Když došlo na vyjednávání o podobě nových tarifů pro rok 2000, Telecom si již dával velmi bedlivý pozor na možnou reakci veřejnosti. Odstranil tolik kritizovaný sestavovací poplatek a pečlivě si ohlídal, aby pro žádnou délku hovoru nebyl nový tarif Internet2000 dražší než předcházející Internet99 (který byl silně kritizován i za to, že pro kratší hovory byl dokonce dražší než běžný, a tedy nezvýhodněný telefonní tarif). Pro koncové uživatele nepřináší tarif Internet2000 žádné významnější zlevnění, a to ani díky odstranění sestavovacího poplatku - libovolně dlouhé připojení je podle nového tarifu v celkové výsledné ceně buď stejně drahé jako podle tarifu Internet 99, nebo levnější o jeden jediný impuls (nikdy o více, ať je hovor libovolně dlouhý). Konstrukce tarifu Internet 2000 se tak stala úspěšně vyřešenou optimalizační úlohou: jak vydělat co možná nejvíce, ale vyhnout se možné kritice.

Zatímco pro koncové uživatele nepředstavuje tarif Internet2000 z hlediska jejich celkových nákladů žádnou výraznější změnu k lepšímu (ale naštěstí také žádné zhoršení), z pohledu poskytovatelů připojení je situace jiná. Telecom totiž výrazně změnil svůj dřívější postoj k internetovým providerům (ISP, Internet Service Providers), a vyšel vstříc některým jejich požadavkům. Jde zejména o podíl na výnosech z telefonních hovorů, které generují zákazníci providerů. Část z těchto výnosů bude nyní Telecom vracet poskytovatelům připojení (providerům), a ti jej mohou využít pro zlepšení svých služeb.

Internet zdarma

Významnou událostí loňského roku bylo zavedení "Internetu zdarma". Ačkoli to na první pohled vypadalo byla bomba z čistého nebe, ve skutečnosti to zase až tak nečekané nebylo. Jde totiž o výsledek dlouhodobého trendu vývoje nákladů na komutované připojení k Internetu. Tyto náklady mají dvě základní složky, z nichž jedna představuje náklady na samotný přístup k Internetu (a platí se poskytovateli připojení, neboli providerovi). Druhá složka pak jde na vrub protelefonovanému času, je na něm přímo závislá a platí se do kapsy provozovateli telefonní sítě. Tato druhá složka se vyvíjí v závislosti na telefonních tarifech (a tedy i na speciálním internetovém tarifu Internet99, nově resp. Internet2000), a je samozřejmě ovlivněna celkovou situací ve veřejné telefonii (kde neexistuje konkurence, která by tlačila ceny dolů).

Naproti tomu první nákladová složka je silně ovlivněna existující konkurencí mezi providery a je tudíž neustále tlačena dolů. Z dřívější úrovně několika tisíc korun měsíčně postupně klesla na úroveň cca 500,- Kč za měsíc při neomezeném přístupu, a na ještě nižší hodnoty při takovém přístupu, který je nějakým způsobem omezen (například v čase, či v možnosti používat některé služby). Bylo však jen otázkou času, kdy konkurenční tlak vykoná své a cenová hladina dále poklesne, nejlépe až na ideální nulu.

To se u nás poprvé stalo 26. srpna loňského roku, kdy společnost Czech OnLine (provozující síť VOL, od: Video OnLine) spustila svou službu VOLny.cz - fakticky komutované připojení, za které si sama nic neúčtuje.

Odezva byla obrovská, ale záhy se ozvaly i první kritické hlasy, poukazující na to že "Internet zdarma" v podání služby VOLny.cz může být pro koncové uživatele za určitých okolností fakticky dražší než placený přístup. Důvodem byla skutečnost, že konkrétně v Praze bylo možné se připojit k "Internetu zdarma" pouze pomocí přístupových bodů v telefonní síti Dattelu, který kvůli nedohodě s SPT Telecom nemohl nabízet zvýhodněný tarif Internet99. Uživatelé tak sice neplatili nic providerovi, ale o to více zaplatili na telefonních poplatcích.

Tuto singularitu, která se týkala pouze Prahy a měla prapůvodní příčinu v konkurenčním boji mezi Telecomem a Dattelem, nakonec společnost Czech OnLine vyřešila přesunutím pražských přístupových bodů služby VOLny.cz ze sítě Dattelu do sítě Telecomu (kde celé hovorné inkasoval SPT Telecom). Tento krok současně ukázal na problém s financováním "Internetu zdarma" - ve světě bývají tyto služby financovány z provizí, které telekomunikační operátor přenechává internetovému providerovi za to, že jeho zákazníci generují příslušné hovory. U nás byl v roce 1999 ochoten poskytovat takovéto provize pouze Dattel, který je oprávněn nabízet veřejné telefonní služby pouze v Praze. Díky umístění svých modemů v síti Dattelu pak Czech OnLine mohl z poskytnuté provize financovat část nákladů na svou službu VOLny.cz. Nikoli ale všechny náklady, protože mimopražské uzly musely být připojeny k síti SPT Telecom, který nebyl ochoten poskytovat žádnou provizi. Společnost Czech OnLine tedy musela svou službu dotovat i z jiných zdrojů (a po přesunutí pražských vstupních bodů k Telecomu ještě o to více).

Stejná situace, tedy nutnost dotovat "Internet zdarma" ještě z jiných zdrojů - například z reklamy, z očekávaného přírůstku uživatelů, který bude záhy zhodnocen prodejem či nabídkou dalších služeb atd. - zřejmě přetrvá i do roku 2000, kdy SPT Telecom projevil ochotu poskytovat určité provize internetovým providerům. Jak ale provideři celkem shodně tvrdí, výše provizí je tak nízká, že nepostačuje ke krytí všech nákladů na "Internet zdarma".

RedBox a další Internety zdarma

Služba VOLny.cz předběhla jen o několik dní další nabídku "Internetu zdarma", se kterou přišla společnost Contactel. Její nabídka je ovšem tzv. bundlem, neboli "balíčkem" o více částech, a nelze ji pořídit samostatně. Základem balíčku (spíše "boxu", konkrétně tzv. RedBox-u) je počítač vybavený a předkonfigurovaný pro práci s Internetem, a k němu je pak "přibaleno" připojení zdarma, přes Contactel jako providera. Zdroj, ze kterého je tento "internet zdarma" financován, je zde vcelku zřejmý - jde o investici samotného Contactelu do jeho vlastní budoucnosti (chce se stát významným telekomunikačním operátorem i internetovým providerem).

Po službě VOLny.cz a RedBoxu se objevila ještě třetí nabídka "Internetu zdarma" a to v podání SPT telecom, konkrétně její internetové části (Internet OnLine, IOL). Také zde se ale nejedná o "čistý" a "samostatný" Internet zadarmo, ale o "bundle" či "balíček", a to hned ve dvou podobách: buďto spolu s koupí počítače, nebo spolu s předplatným deníku MF Dnes (kdy je místo ideálních 0,- Kč požadována symbolická 1,- Kč měsíčně, jdoucí na humanitární účely).

Celkově, s odstupem přibližně jednoho půlroku od zavedení první nabídky Internetu zdarma, je možné konstatovat že služby této kategorie určitě přispěly k rozvoji českého Internetu - zcela jistě přilákaly nové uživatele, a některým ze stávajících pomohly snížit náklady. Zcela určitě došlo k jistým přesunům zákazníků mezi providery, ale celkově nebyl efekt "Internetu zdarma" zase až tak radikální. Ukázalo se totiž, že první nákladová složka, ve výše uvedeném smyslu, je pro uživatele sice významná, ale nikoli rozhodující (zatímco druhá nákladová složka komutovaného připojení nebyla nabídkami Internetu zdarma ovlivněna). Žádný opravdu radikální přírůstek uživatelů Internetu se nekonal, a možná paradoxně největší efekt byl v oblasti osvěty - tím, že se lidé začali ptát, co je Internet vlastně zač, a v jakém smyslu je poskytován zadarmo.

Bezdrátové připojení a počítané linky

Nabídky Internetu zdarma, spolu se zavedením speciálního telefonního tarifu Internet99, měly zřejmě největší vliv na rozvoj českého Internetu v segmentu "malých" uživatelům, a zejména pak těch, kteří používají Internet spíše jako své hobby, ve svém volném čase. Pro uživatele, kteří Internet používají ke své práci a tudíž i v pracovní době, je komutované připojení jednak hodně drahé (telefonní účty v řádu několika tisíc korun zde nejsou žádnou výjimkou), a současně i málo spolehlivé. Pro takovéto uživatele, kteří jsou na fungování Internetu více závislí a současně k němu chtějí mít přístup kdykoli, je vhodnější alternativou pevné připojení. To ale bylo ještě počátkem roku 1999 dosti drahé, a připadalo v úvahu jen pro relativně "velké" uživatele, například pro větší firmy a instituce. Konkrétní ceny se samozřejmě dosti lišily podle nabídky, ale obecně lze říci, že náklady na nejlacinější pevné připojení se pohybovaly nad hranicí 10 000,- Kč měsíčně.

V průběhu roku 1999 se ale objevil nový druh pevného připojení, který dokázal snížit cenovou úroveň pevného připojení. Až do té doby byly pevné přípojky tarifikovány (zpoplatňovány) podle "nejhoršího možného případu", neboli podle celkové nominální propustnosti příslušného spoje (v očekávání, že tento spoj bude zákazníkem využit "na maximum"). Nový druh pevného připojení se ale snaží tarifikovat podle skutečného využití přípojky, konkrétně podle objemu skutečně přenesených dat. Samozřejmě pak velmi záleží na způsobu, jakým uživatel s Internetem pracuje, ale v mnoha případech se tak dá dosáhnout opravdu výrazné úspory. Například pevné připojení zahrnující objem 1 GB dat lze pořídit za cca 3 až 4 tisíce měsíčně, a velkému procentu uživatelů to plně postačuje (přitom pokud objemový limit překročí, doplatí úměrně tomu, co přenesli navíc).

Celkový efekt takovýchto "počítaných linek", jak se jim také začalo říkat, je přiblížily možnost pevného připojení velkému počtu uživatelů, pro které by jinak bylo nedostupné. Navíc se takovýto způsob tarifikace velmi dobře hodí i pro různé způsoby realizace pevného připojení - například pro bezdrátové připojení, pro připojení přes satelit či po rozvodech kabelové televize. Má totiž obrovskou přednost v tom, že není závislý na přenosové rychlosti mezi koncovým uživatelem a jeho poskytovatelem. Díky tomu je poskytovatelům připojení prakticky jedno, s jakou přenosovou rychlostí připojí své uživatele - zda například s rychlostí 64 kbps, 128 kbps nebo 1 Mbps apod., protože je stejně "zkasírují" za objem skutečně přenesených dat.

Jak velký je český Internet?

Snad každý, kdo se pohybuje kolem Internetu, se zajímá o to, jak je velký. Každého ale může zajímat něco jiného - někoho počet uživatelů, jiného objemy peněz investovaných do reklamy na Internetu, nebo počty transakcí realizovaných on-line atd.

Internet však má jednu nepříjemnou vlastnost, a tou je obtížná "měřitelnost" jeho kvantitativních parametrů. Například dopočítat se počtu jeho uživatelů je nesmírně obtížné. Principiální překážkou je již samotná definice uživatele: koho vlastně považovat za "uživatele Internetu"? Má to být každý, kdo je vůbec schopen poslat někomu zprávu elektronickou poštou, či prohlédnout si nějakou WWW stránku? Nebo by to měl být ten, kdo nějaký mail pošle aspoň jednou týdně? Nebo někdo, kdo denně stráví aspoň hodinu brouzdáním po báječném světě web-u? Možností je hodně, a podle toho jak kdo pojímá definici uživatele, dospívá k velmi různorodým výsledkům. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že záleží na tom, k jakému číslu chce někdo dojít - podle něj pak stačí "doladit" definici uživatele a výsledek je hotov.

Pokud jde o počet uživatelů českého Internetu v loňském roce, k nejnižšímu číslu došla studie renomované společnosti IDC. Ta dospěla k závěru, že k 1.7.1999 jich bylo 292 000, a že tempo jejich růstu dosahuje 30,7 procenta za rok. Nejvyšší číslo naproti tomu vyšlo firmě Acron Communications, která během loňského března měřila návštěvnost nejpopulárnějších českých serverů pomocí tzv. cookies. Vyšlo jim 496 494 uživatelů, což je jistě podstatně více než kolik vyšlo společnosti IDC. Na druhou stranu je vhodné podotknout, že i podle výzkumu Acron-u bylo z celkového počtu 496 494 "naměřených" uživatelů jen 227 793 takových, kteří se připojili k Internetu ve více než jen jednom dni (během měsíce března, kdy měření probíhalo). Rozdíl mezi 496 a 227 tisíci pak názorně dokládá, jak silně záleží na tom, koho bude kdo považovat za uživatele!

Pro posouzení velikosti českého Internetu v počtu jeho uživatelů by zřejmě bylo nejkorektnější udělat rozsáhlý průzkum mezi celou populací a ptát se lidí, zda se oni sami cítí být uživateli Internetu. Něco podobného udělala na přelomu roku 1999 a 2000 agentura DEMA, která ale kladla poněkud jinou otázku. V zásadě šlo následující otázku: "co pro vás osobně znamená Internet"? Výsledek byl takový, že pro 53 procent respondentů (starších 18 let) Internet nemá žádný význam, neznají jej, resp. nepociťují jeho potřebnost. Naproti tomu 47 procent odpovědělo konkrétně, z čehož lze odvodit, že těchto 47 procent respondentů považuje Internet za významný, důležitý či jinak přínosný. Samozřejmě to ale neznamená, že oněch 47 procent jsou přímo uživatelé Internetu, protože sem jsou zahrnuty například i odpovědi typu: "Internet bych moc potřeboval k tomu a tomu, ale zatím ho nemám". I tak to ale svědčí o tom, že Internet je důležitý a významný pro poměrně velkou část naší populace.

Jak vyrostl český Internet za rok 1999?

O vývoji českého Internetu v roce 1999 existují i poměrně exaktní statistiky. Jde například o tzv. hostcount, který zjišťuje počet uzlů přímo dostupných z veřejného Internetu. V lednu 1999 jich v českém Internetu (přesněji v doméně .cz, podle údajů organizace RIPE) bylo 86482 - což koresponduje s počtem 89 909, který zjistil průzkum Accron Communications v březnu. Koncem roku 1999, resp., při prvním lednovém měření v roce 2000, již bylo v doméně .cz napočítáno 122253 uzlů - což představuje meziroční nárůst o cca 41 procent. I zde je ale dobré si uvědomit, že použitá technika počítání uzlů (tzv. hostcount) dokáže zaznamenat jen takové uzly, které mají přímou konektivitu do Internetu, a nikoli takové uzly, které jsou schovány za tzv. firewallem (což se typicky dělá u firemních sítí z důvodu zabezpečení před neoprávněným přístupem). Takže například celá firemní síť o 1000 uzlech, jejichž uživatelé fakticky a plnohodnotně používají Internet a jeho služby, je do výsledného počtu započítána jako jeden jediný počítač (ten, který zajišťuje funkci firewallu a ostatním zprostředkovává přístup k Internetu).

Zřejmě nejvěrohodnější představu o "míře růstu" českého Internetu mohou poskytnout audity návštěvnosti, které zkoumají záznamy o provozu konkrétních serverů (tzv. log-y) a všímají si toho, kolik stránek bylo kde navštíveno, z kolika různých uzlů přicházely jejich požadavky atd. I takto vytvářené statistiky pak jsou zatíženy určitou chybou, která může být opravdu významná - vyhodnocování nemusí například zachytit vliv tzv. cache pamětí (vyrovnávacích pamětí), které jsou často instalovány v různých sítích, za účelem šetření přenosových kapacit. Pokud ale provedeme relativní (vzájemné) srovnání takto získaných statistik, zatížených stejnou absolutní chybou, pak se tato chyba vyruší a výsledné relativní srovnání je možné považovat za dostatečně směrodatné.

Audit návštěvnosti WWW serverů, který již delší dobu provádí firma DCCI (dnes už Taylor Nelson Sofres DCCI), umožňuje sestavit takovéto relativní srovnání (index vývoje návštěvnosti), které říká že za rok 1999 stoupl počet navštívených WWW stránek na sledovaných serverech o 153 procent. Nepřeceňujme však ani tento výsledek - neříká totiž nic o tom, zda výsledku bylo dosaženo zvýšenou aktivitou stejného počtu uživatelů, nebo naopak přírůstkem uživatelů vykazujících stejnou míru aktivity. Pravda je nejspíše někde uprostřed, ale je těžké ji exaktně kvantifikovat.

Zajímavý je i jiný údaj, zjištěný z auditu návštěvnosti. Jde o počet uzlů, ze kterých byly požadavky uživatelů vznášeny - za rok 1999 se podle indexu vývoje návštěvnosti tento počet zvýšil o 117 procent. To se zdá být v dosti ostrém kontrastu se zjištěním z tzv. hostcountu, podle kterého počet uzlů narostl meziročně pouze o 41 procent. Ve skutečnosti to ale tak rozporuplné být nemusí, protože tzv. hostcount zjišťuje počet všech veřejně dostupných uzlů které existují, bez ohledu na to zda vyvíjejí nějakou aktivitu, zatímco audit návštěvnosti si zase všímá pouze vyvíjené aktivity.

Z právě uvedených čísel je snad dostatečně patrné, že konkrétní čísla mohou být velmi ošidná. Přesto je asi z dostupných údajů možné vyvodit, že faktické využívání Internetu u nás v minulém roce rostlo rychleji, než velikost Internetu samotného (v počtu uživatelů, resp. počtu uzlů). Tedy že rostl význam Internetu pro jeho uživatele, kteří s ním pracovali ve větší míře než dříve. A to je určitě dobře.