„Milé kolegyně, také jste těsně před vypuknutím tak roztřepané jako my? Přemýšlíme, co jsme zapomněly a jak to dopadne. Věříme, že dobře, že budou děti spokojené…“ ptaly se v konferenci dvě knihovnice asi hodinu před 18,00, kdy mělo všechno začít.

„Hezký večer a noc - my ať to přežijeme a dětem ať se to líbí a ať si do všedního života odnesou alespoň kousíček probuzené fantazie,“ odpověděla jim Božena Blažková z Pardubic, jedna z hlavních organizátorek Noci s Andersenem. To u ní se přes Internet již několik týdnů soustřeďovaly informace o tom, která z dětských knihoven se připojí k akci a jaký program pro děti připraví.

Například ze Žďáru nad Sázavou oznamovali, že v jejich knihovně přivítají děti dvě záhadné postavy, představí se a děti je musí poznat (půjde o Boženu Němcovou a H.Ch.Andersena). Potom hodná princeznička Hanička provede děti pohádkovým bludištěm, děti budou hledat v knihovně loutky pohádkových bytostí, luštit pohádkovou křížovku a pohádkové kvízy. Pak přijde pohádkový dědeček, odmění děti a bude jim vypravovat pohádku, nato děti budou vyprávět pohádku princezně Haničce, aby mohla usnout, a bude se pokračovat ve čtení, děti budou malovat.

Nyní tedy Noc s Andersenem nastala a první zpráva z jejího průběhu přišla z Pelhřimova: „Děti jsou zde, malujeme kulisy k pohádkové slavnosti na Vílí hoře. Přijedou pohádkové bytosti s poselstvím od H. Ch. Andersena, dále bude piknik na břehu moře, soutěže, malování oblázků a další.“

Vzápětí se objevil v konferenci první dětský pozdrav: „Šlapanice zdraví všechny ostatní děti v knihovnách. Je nás zde 16 a už hrajeme hry. Máme se dobře a snědly jsme už skoro všechny buchty a brambůrky.“

Děti z Pardubic se pochlubily, že je navštívil pan Andersen a vyprávěl jim o svém životě. Společně pak zavolali paní Pohádku, která jim nyní vypráví a budou si spolu hrát.

Pod pozdrav z Jarošova nad Nežárkou se podepsaly všechny děti – Kuba, Kryštof, Tereza 1, Tereza 2, Petra, Jana 1, Jana 2, Aneta, Míša 1, Míša 2, Lucka, Pája, Ivana a Milena. Zásluhu na tom, že i ony – v obci o necelých 700 obyvatelích - se mohly zúčastnit Noci s Andersenem, měl obecní úřad. Aby jim to umožnil, pořídil pro místní knihovnu nedlouho předtím počítač i připojení k Internetu.

Z Uherského Hradiště sdělovali, že na zahájení přišli mezi 22 dětí, několik dospělých a dvě pohádkové babičky v slušivých čepečcích také kameramani místní televize. Kapličtí si posteskli, že to zpočátku vypadalo dramaticky, protože jim vypadl Internet, ale už je vše v pořádku a desítka dětí má za sebou dramatizaci pohádky O ošklivém káčátku. Všichni se proměnili v krásné labutě a právě svačí.

Ve 20 hodin ve všech zúčastněných knihovnách s napětím očekávali na stránkách Albatrosu www.albatros.cz na instrukce k soutěži Soví pošta. Každá z knihoven měla vyluštit jedno písmeno, sdělit je v chatu ostatním a dohromady z nich měla vzejít tajenka.

„Jihlava volá SOS,“ objevila se po čtvrthodině zpráva v konferenci. „Nemáme Eduarda Štorcha Bronzový poklad vydaný v roce 2001. Prosíme, jestli jej někdo máte, o poslední písmenko na str. 60.“

Ukázalo se, že kvíz byl docela obtížný. Jako první vyluštili tajenku v Litoměřicích. Další program byl různý. Někde pokračovaly děti v chatování na Internetu, jinde daly přednost vlastním nápadům v knihovně. Půlnoc zastihla některé děti už ve spacích pytlech, většinou se však program přetáhl i nějakou tu hodinu k ránu.

Internet posloužil při Noci s Andersenem nejen k soutěži pořádané nakladatelstvím Albatros, ale hlavně jako rychlý komunikační prostředek, který umožňoval sdělit ostatním nával radosti, nadšení a spokojenosti.