 | ||||||||||||||||||
 | | | | | | | | | ||||||||||
| | | |  Možnosti Internetu a neslyšící v ČR (BMI) 5.6.2003
V České republice je zhruba 0,5 milionu nedoslýchavých a neslyšících. Z nich podstanou část tvoří nedoslýchaví, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku. Zhruba 15 000 nedoslýchavých a neslyšících se s vadou sluchu narodilo nebo jejich vada vznikla už v dětství. Praktickou hluchotou ( tj. ztrátami sluchu mezi 71 až 90 decibely) trvající od narození nebo vzniklou před zahájením či v průběhu školní docházky, trpí asi 4000 osob. Úplnou hluchotou (tj. ztrátami sluchu většími než 90 decibelů), trvající po totéž období jich trpí jen o málo méně. Tyto osoby s úplnou hluchotou tvoří asi 0,36 promile populace, osoby s praktickou hluchotou asi 0,38 promile populace. 15 000 osob nedoslýchavých a neslyšících, kteří se s vadou sluchu už narodili nebo jejichž vada vznikla v dětství, tvoří asi 1,46 promile. Napříč je můžeme ještě rozdělit podle jejich dorozumívání na sluchově postižené komunikující metodou odezírání ze rtů a na ty. kdo používají znakovou řeč. Obě metody jsou léta dobře známy, u nás však někdy vcházejí vzájemně někdy až do konfrontace. Tak některé asociace označují své členy používající znakový jazyk velkým začátečním písmenem “N“ na znamení, že nejde o zdravotně ale národnostně odlišnou menšinu. (Tedy „Neslyšící“, podobně jako „Němci“ nebo „Norové“ s velkým N.) Většina se nicméně, možná i proto, že některé sociální výhody a podpory jsou u zdravotně postižených větší, hlásí přece je spíše k minoritě postižené spíše zdravotně. Netřeba zdůrazňovat, že žádoucímu sjednocení sluchově postižených do smysluplně kooperující síly to rozhodně nepomáhá. Organizace neslyšících O roztříštěnosti české obce neslyšících svědčí množství jejich sdružení a organizací. Na tak malý stát a zhruba 15 000 závažněji sluchově postižených je jich čtyřiadvacet. Některé se odlišují profesně, skoro všechny si však kladou podobný cíl: snížit stupeň postižení svých členů a pomoci jim integrovat se do běžné společnosti. Svou roli jistě hraje i okolnost, že mnoho sluchově postižených je členy hned několika z nich.
Zde jsou:
Z těchto 24 organizací sdružují tři (7, 8, 10) členy, kteří se věnují jen odezírání. 0bě metody používají členové dalších tři (1, 9, 22) a členové ostatních 18 organizací používají znakování.
Učební pomůcky sluchově postižených, zvlášť s přihlédnutím k výuce znakového jazyka
Pomůcky pro sluchově postižené používané v České republice na národní a lokální úrovni se příliš neliší. Dělení probíhá spíše mezi pacienty a institucemi a souvisí i s jejich cenou. Tvoří-li česká verze kvalitního zahraničního počítačového softwaru zhruba pětinu průměrného měsíčního platu, je zřejmé, že spíše nežli u postižených objeví se software v logopedické ordinaci nebo poradně. Dalšími pomůckami ve výuce u dětí jsou např. zvukové hračky, artikulační zrcadlo nebo fonátory, víceúčelovou pomůckou při výuce nedoslýchavých je i univerzální zesilovač který zesílí libovolný zdroj - rádio, televizor či HiFi zařízení a díky optickému výstupu uplatní se i jeho světelný indikátor, důležitý pro správnou výslovnost odezíráním jen těžko rozeznatelných souhlásek. V poslední době se používá jako pomůcka také bezdrátové spojení mezi sluchátky žáků a ústředním zesilovačem.
Vedle tištěných učebnic však neslouží žádná z pomůcek ve větší míře k výuce znakové řeči. Důvodem jsou vedle technologického zázemí většiny českých škol nebo pracovišť pravděpodobně i dlouholeté rozpory při jejím zavádění a v neposlední řadě i vleklý spor o zařazení pravomocnosti jejího používání do zákona. jedním z výsledků tak je i dnešní absence sofistikovanějšího řešení.
Jinou komplikací je však i sama situace znakové řeči v České republice, tím spíše že už samotný termín "znaková řeč" není sám o sobě jednoznačný. Setkáváme i s termínem znakovaná čeština, která se liší nejen od češtiny jako takové ale i od českého znakového jazyka.
Uvádíme pojmy všech těchto tří základních pojmů, ve snaze o maximální objektivnost, dle definice zákona 155 / 1998 Sb.: ZNAKOVÁ ŘEČ:
Znakovou řečí se podle zákona rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština. ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK
Český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem neslyšících v České republice. Je to přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. ZNAKOVANÁ ČEŠTINA
Znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou v ní pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka. Existence dvou různých systémů tak neprospívá ani vývoji pomůcek. Tím spíše, že soubory znaků znakové řeči se navíc výrazně liší nejen kraj od kraje, ale někdy i město od města. Stalo se prý, že při práci na sestavení nejvhodnějšího souboru znaků pro slovník v podobě CD ROM došlo k tomu, že se dokonce i členové jediné rozvětvenější rodiny rozcházeli v názoru na to, který znak pro které slovo použít a který ne.
Zatím nejběžněji dostupnými pomůckami při výuce ZJ jsou učebnice a videokazety. Ty jsou však pro svou monotónnost a linearitu i nepohodlný a pomalý přístup k jednotlivým znakům právě pro udržení zájmu sluchově postižených málo vhodné. Vyjímkou je už zmíněný interaktivní slovník ZJ v podobě počítačového CD ROM, připravený ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy, který umožňuje vyhledávat a přehrávat jednotlivé znaky znakové řeči pomocí počítače, studovat a procvičovat jejich vlastní provedení a v případě vybavení počítače kamerou i porovnávat věrnost vlastních pohybů při předvádění znaků s pohyby zobrazenými profesionálem. Obsahuje na 800 videoklipů s abecedním řazením nebo přímým výběrem. Kromě pohledů z en face i z profilu, přináší i možnost figurantův pohyb zpomalit nebo rozfázovat, tak aby se jej bylo možné dokonale naučit. Figurant při znakování zároveň zřetelně artikuluje a přes zvukovou kartu, je jeho projev pro neslyšící správný znak zachycen i zvukově.
K zajímavým rysům patří i to, že umožňuje kontrolu vlastních žákových znaků dle obrazovky: má-li žák webovou kameru a ve svém PC zabudovanou vhodnou video kartu, může si otevřít stejně okno v němž může jako v zrcadle porovnávat a opravovat své chyby. Školství Oč méně máme zatím v České republice k dispozici konkrétních nástrojů, pomůcek nebo metod o to více je zde perspektivních a dobře organizovaných struktur k jejich užití či ověření. Pokud pak jde o mládež, podobně existuje síť celkem 20 speciálních škol pro sluchově postižené:
Vývoj znakové řeči Vývoj výuky znakové řeči v České republice má velmi dlouhou a dramatickou historii:
Formy výuky
Poté, co celým generacím byla odpírána metoda znakového jazyka., jsou vedle výuky ve speciálních školách pro sluchově postižené (kde se při výuce používá písemné formy řeči a metody globálního čtení a sluchově jenom částečně postižení se učí vedle znakového jazyka i odezírání) nejčastějším způsobem výuky pro dospělé nejrůznější kurzy a to v podobě skupinové, individuální i firemní.
K dřívějším metodám používaným v českým zemích patřily i umělé fonemické posunkové kódy. Používali je ti osvícení učitelé, kteří neovládali český znakový jazyk ale uvědomovali si, že ponechat komunikaci neslyšících jen na schopnosti odezírat, je velmi kruté. Snažili se proto pro neslyšící sami vytvořit nějaký vizuální systém, který by jim odezírání usnadňoval. Tak vznikly postupně různé fonemické (náznakové) posunkové kódy, které neslyšícím zviditelňovaly akustické charakteristiky jazyka. Mezi nejznámější takové systémy patřila tzv. Forchhammerova metoda, Mund - Hand systém a Cued Speech. Slyšící mluvil česky a v blízkosti úst ukazoval uměle vytvořené značky pro jednotlivé fonémy, které umožňují odezírajícímu rozlišit mezi stejně artikulovanými, ale jinak znějícími hláskami. To usnadňuje komunikaci v rodině, neslyšící však pak rozumí většinou jenom zase tomu, kdo používá fonemické posunky.
Prstová abeceda - (daktylotika) je souborem dohodnutých (a ustálených) posunků pro jednotlivá písmena české abecedy ukazovaných jednou nebo oběma rukama. V určitých dimenzích ji lze pro nezbytné případy považovat za integrální součást znakového jazyka. Avšak vybudovat komunikaci s neslyšícími pouze na prstové abecedě je problematické především pro její pomalost.
Dnes nejmodernější metodou je prábě znakovaná čeština, založená na tom, že se ústy zřetelně vyslovuje česká věta a pod její jednotlivá slova se podsouvají znaky vypůjčené ze slovníku českého znakového jazyka. Je to tedy umělý posunkový kód, plně závislý na jiném jazyce - v tomto případě na češtině. Usnadňuje neslyšícím i odezírání a je zcela nezastupitelná v situacích, kdy spolu zároveň hovoří jak neslyšící tak slyšící, kteří neznají znakový jazyk. Slyšící se ji také mohou naučit snáze než český znakový jazyk. Tím, že používá stejných znaků jako český znakový jazyk, nezpůsobuje tak velkou vzájemnou izolaci uživatelů znakované češtiny a českého znakového jazyka. Většina neslyšících je totiž schopna do znakované češtiny, je-li to třeba, “přepnout“.
Závěry
V České republice je zhruba 0,5 milionu nedoslýchavých a neslyšících. Z nich ovšem naprosto rozhodující část tvoří nedoslýchaví starší lidé, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku. Zhruba 15 000 osob nedoslýchavých a neslyšících, kteří se s vadou sluchu už narodili nebo jejichž vada vznikla v dětství, tvoří asi 1,46 promile populace.
O historické roztříštěnosti množiny neslyšících pacientů hovoří velké množství jejich asociací a uskupení. Na pouhých 10.3 milionů obyvatel a 15 000 postižených je jich plných čtyřiadvacet. Svou roli zde hraje i jistá rozdvojenost zvolené metody komunikace (odzírání a znakování), avšak i okolnost, že mnoho neslyšících je někdy členy hned několika sdružení, podle toho, jaké svým členům přinášejí možnosti.
Pomůcky pro sluchově postižené používané v České republice na národní a lokální úrovni se příliš neliší a menší nasazení nebo vlastní vývoj těch sofistikovanějších souvisí s jejich vysokou cenou.
Zatímco však v oblasti odezírání nebo zdokonalování slyšení částečně nedoslýchavých zde existují i nástroje v oblasti moderních komunikací (například asistenční služba telefonního operátora, jemuž mohou postižení faxovat a v budoucnu i e-mailovat své dotazy nebo svá data určená úřadům, operátor je za ně s úřady telefonicky vyřídí a sdělí jim pak zase odpovědi nebo výsledek) - je výběr v oblasti usnadnění výuky znakové řeči v České republice zatím omezen.
Nicméně i ten nejdokonalejší avšak pouze národní pomocný nebo výukový nástroj bude vždy narážet na omezení lokální sady znaků, kterým nebudou rozumět opravdu všichni a všude. A právě zde by možná mohl Internet a na něm existující pomůcky, a to nejen pro jeho rostoucí rozšíření, ale také pro to, že je vpravdě mezinárodní a interaktivní a umožňuje tak i v průběhu jeho užívání zpětné připomínky, průběžné úpravy a upgrade.
| | | |
| ||||||||||
Partneři
